Zdravím vás u mé první recenze a zároveň i
mého prvního článku na Daily Planet. A čím jiným začít než
Sin City: The Hard Goodbye, neboli Drsný sbohem. Drsný sbohem je
první díl Sin City
série.
Noc je horká jako samo peklo. Všechno je upatlaný. Je to hnusný místo v hnusný čtvrti hnusnýho města. Zírám na bohyni. Říká, že mě chce. Voní jak by měli vonět andělé. Perfektní žena. Bohyně. Goldie. Říká, že její jméno je Goldie.
Tak tento komiks začíná.
Hlavní hrdinou a celou nosnou postavou příběhu
je Marv, což je hodně drsný cápek,
se kterým se život nemazlil a tudíž se ani on nemazlí s ním. Příběh se točí okolo jeho
milenky Goldie, kterou potká v jednom baru a zažije to, co nikdy nezažil. Po probuzení ale Marv zjišťuje, že zatímco on vyspával opici,
někdo Goldie zabil. Marv tedy slibuje pomstu a tím roztáčí velekolotoč oslavy násilí a brutality. Jak sám podotkne,
propracovává se potravním řetězcem až úplně nahoru k lidem, kteří Goldie zabili.
Příběh je opravdu bravurně vymyšlený a
v knize prakticky není žádné slabé místo, žádná strana, která by vám připadala zbytečná. Všechno šlape jak má, v příběhu je i
několik dějových zvratů a autorovi se daří vás držet napjaté, jak vše dopadne.
Myslím že je zbytečné zde zmiňovat
že
príběh je plný opravdu brutálních kreseb a hodně krutého mučení, ale vše je zde podáno jako nevyhnutelnost, díky které Marv dokáže zjistit pravdu o vrahovi Goldie. Ze všech dílů Sin City které jsem doposud četl se mi zdá tento
příběh jako nejsilnější a nejvíce promyšlený.
A to se již pomalu dostáváme ke kresbě, kterou
musíte buď nesnášet nebo milovat. Je fascinující co všechno
Frank Miller dokáže nakreslit v
pouhých dvou barvách, černé a bílé. Nečekejte zde odstínování barev či dokonce nějaké stupně šedi, zde se opravdu striktně jede jen na černou a bílou a mě osobně to naprosto vyhovuje a
dokonale to sedí k temnému příběhu, který nám Frank Miller vypravuje. Bohužel díky černobílé kresbě je někdy potřeba některá políčka trošku luštit, ale toto se děje opravdu jen minimálně a hlavně po rozluštění takovéhoto políčka si teprve uvědomíte,
jak těžké to muselo být nakreslit.
Některá políčka, jako napříkald
proskok čelním sklem policejního auta jsou opravdu hodně propracována a schválně bych chtěl vidět,
kolik práce se pod každým políčkem schovává.
Kniha má něco kolem
200 stran, ale přečtete jí
na jeden zátah. Nedá se od ní odejít, má takový ten známý syndrom "
ještě jednu stránku a jdu spát", který zde funguje stylem "dočtu knihu a jdu spát".
V
edici Sin City vyšlo již několik dílů a v některých se občas objeví políčko, které je také v tomto díle, ale jinak nakreslené. Tato, pro někoho možná maličkost, dodá celému světu
Sin City velkou hloubku a vy pak máte možnost sledovat svého oblíbeného hrdinu i v jiných dílech a úhlech.
Jak jsem již zmínil na začátku,
Drsný sbohem je prvním dílem celé Sin City série a Franku Millerovi se
podařilo každým dílem odvyprávět jiný příběh a tím myslím nejen výměnou postav, ale taky i scénářem, dějem a celkovým pojetím. Drsný sbohem bychom mohli nazvat
eposem na Marva, chlapa, který chce pro svou milovanou ženu pomstu a k tomuto cíli
jde opravdu přes mrtvoly.
Sin City bylo i
velmi dobře zfilmováno, já osobně jej považuji za jeden z nejlepších filmů a
hlavně zpracováním, které pak Frank Miller použil
i na Spirit, se mi líbí asi nejvíc. Určitě se na
Daily Planet objeví recenze.
Na závěr se sluší
hodnocení. Nejdřív je třeba říct, že jsem již
komiksů přečetl desítky a doposud jsem opravdu
nenarazil na lépe propracovaný a chytřejší příběh než je právě první díl Sin City a zároveň, i když mám moc rád barevnou kresbu,
Millerův styl kreslení prostě miluju.
Není se tedy čemu divit, když dám
absolutní hodnocení a opravdu nejsem ovlivněm, či zaslepen, prostě
Sin City miluju a když se podíváte na můj nick, je vám hned jasné jak moc.
Sin City: Poslední sbohem tedy ode mě dostává
100%
Doufám, že se vám má první recenze líbila a klidně
zanechejte dole komentář, budeme s Han Solem jen rádi, i za kritiku!