Sexy Losers

Dneska jen v rychlosti a krátkosti.Určitě čekujte stránky Sexy Losers, kde najdete ranec komiksů zaměřených většinou na eroticky laděné vtipy, z nichž je spousta opravdu velmi podařených a ten zbytek víc než dobrých...

Určitě doporučuji, ale jen pokud jste starší. Nikdy bych neveřil, že mě komiksové stripy budou bavit, ale tyto jsou opravdu více než dobré!

Na hlavní stránce se navíc můžete dočíst, že pro léto 2011 se připravuje film Sexy Losers, který má pod palcem režisér Kevin Smith, který stojí za peckami stylu Jay and Silent Bob nebo třeba Clerks. Pokud to není jen kachna a film bude, tak to bude hukot, Kevin Smith se humoru a sporsťáren nebojí!

A jak sama stránka o sobě říká: "If you're looking for some good ol'fashioned dirty humour and you are comfortable enough with your sexuality as to not be offended by drawn pictures, COME ON IN!"

Parchanti: Vsaďte si

Jak jsem sliboval včera, dneska zde máme recenzi na něco jiného než Sin City. A to velmi jiného. Ale nebojte, nebude to bolet.
Ke knize Parchanti jsem přistupoval trošku s odstupem. Komiksy mám sice hodně rád, ale zase samozřejmě ne všechny se mi líbí. A pokud si přečtete základní plot příběhu, tak vám hlavou proletí, že to už tady bylo milionkrát a bude to nuda. Ale opak je pravdou.

Nejdřív si ale řekneme co vlastně ti Parchanti jsou. Tým skládající se z 5ti členů se jmény: Clay, Puma, Jensen, Čokl a Levák kdysi pracoval pro CIA, které se v knize říká Agentura. Když ale viděli více než měli a byli ve špatný čas na špatném místě, rozhodla se je Agentura umlčet a nechala vybuchnout jejich vrtulník.
Jak je ale v akčních snímcích zvykem, Parchanti na palubě vrtulníku samozřejmě nebyli. Agentura je uvedla jako tragicky zahynulé a jede se dál. Parchanti ale žijí a chtějí se Agentuře pomstít, respektive přímo člověku, který dal rozkaz k jejich zabití.
Rozhodnou se tedy vypátrat o co Agentuře jde. A jejich zjištění je více než překvapivé. Agentura vesele obchoduje s drogami, zbraněmi a podobným svinstvem. Zde je třeba říct, že Parchanti jsou v první řadě vycvičení vojáci, tudíž patrioti a tyto nelegální obchody berou jako čin proti Americe, své vlastní domovině.

 

Parchanti se proto rozhodnou Agentuře třošku přiškrtit krk a dosáhnout toho, aby je vymazala ze seznamu smrti.

Neberte ale příběh jako nějaké kliše, sice se o něj opírá, ale je velmi zábavně pojat a například scéna s "nabouráním do systému" a hláška "Už mám dost těch Mission Imposible sraček" mě opravdu rozesmála. První kapitola knihy je poněkud znamená, bohužel se musí představit spousta postav, ale pak již autoři rozvíjejí každou postavu podrobněji a začnete si na ně zvykat. Mě se nejvíce zamlouval Jensen, který zastává status technika a hackera v týmu. Má správně břitký humor a jeho hlášky jsou opravdu zábavné.

Po představení týmu v první kapitole následuje delší povídka Goliáš, která se již táhne až do konce knihy. Zde mě již, po první z pěti kapitol, Parchanti začali opravdu bavit a zapoměl jsem na malé nedorozumění z první kapitoly, kdy vás scénaristá hodí rovnou do akce, bez nějakého intra. Možná by nevadilo napsat nějaký úvodník a trošku popsat situaci a postavy, aby čtenář nebyl po první kapitole zmatený.

To je ale má jediná výtka proti příběhové linii komiksu.

Nyní se podíváme na kresbu. Mě osobně se podobný styl kresby opravdu líbí a připadá mi takový ten "správný komiksový". Trošku mi stylem připomíná Hellboye, ale jen stylem kresby. Kreslíř Jock je podepsán i pod Soudce Dredem, takže pokud se vám kresba bude zamlouvat, zkuste sáhnout i po tomto superhrdinovi.

A to byl oslí můstek k, pro mě, největší zvláštnosti a výhodě tohoto komiksu. Hrdinové této knihy totiž nejsou superhrdinové se superschopnostmi, ale normální lidé, respektive špičkově vycvičený tým vojáků. Proto se teoreticky, s přivřenýma očima, dá komiks považovat za reálný a všechny akce působí věrohodně a takovým tím "to by možná v reálu šlo" stylem.
Já jsem si vždycky myslel, že podobný styl komiksu se mi nikdy nebude líbit, holt jsem vyrostl na Batmanech a Spider-Manech, ale Parchanti mě opravdu příjemně překvapili a nemůžu se dočkat až si přečtu další díl ze série.
Pokud se vám tedy líbí "vojenské týmovky" stylem A-Teamu, tohle bude přesně váš šálek kávy.

Pokud se pokusím nějak sesumarizovat a ohodnotit celý komiks, musím uznat, že mě opravdu příjemně překvapil a děkuji Comics Centru, že se jej rozhodlo u nás vydávat, i když to není ten klasický dětský komiks, ale četba pro ty starší. Škoda jen první zmatečné kapitoly, ale přes tu se rychle překousáte.
Parchanti: Vsaďte si je tedy velmi dobře nakreslený a příběhově dobře podaný komiks, který obsahuje pár opravdu vtipných hlášek. Dostává tedy ode mě 90 procent a těšte se na recenzi druhého dílu!

90%

Parchanty si můžete zakoupit přímo u českého vydavatele Comics Centra a to vázanou za 479,- Kč (link na eshop) a nebo brožovanou za 239,- Kč (link na eshop). Na obě knihy je nyní 20% sleva, tak si pospěšte, opravdu to stojí za to!

Frank Miller natočil reklamu

Frank Miller nedávno natočil reklamu pro Gucciho na jeho nový parfém Guilty. Musíte vidět!

Práce pro velkou company

Už se to nějak přihodilo v životě, že jsem začal pracovat pro velkou company. Pokud jste vidělí Matrix nebo třeba Americkou krásu, což zrovna nejsou úplně žánrově stejné filmy, tak víte kde ti chlapi pracovali. Říká se tomu open space, jsou na to dělané vědecké studie a prostě se všichni starají o to, aby jsme se v té práci měli dobře a nechtělo se nám domů. Mě osobně tedy open space nevadí, připadá mi to jako docela dobrý nápad, lidi mají blíž k sobě, nesedí roztroušení po kanclech apod... A určitě se tím ušetří strašná spousta místa a peněz.
Drobná vada ale je, že jste stále na ráně, prostě vás pořád někdo vidí, takže se nemůžete dloubat v nose, škrábat mezi nohama apod. A nebo můžete, pokud jste takový rebel, jako jsem například já, he. Spíš je problém, že vám stále někdo kouká přes rameno do monitoru, i teď, když píšu tento záznam, se určitě někdo koukl, že nepracuju a píšu něco, co asi nemá s prací společného, ale upřímně, I don´t give a fuck.
Ale pojďme zpátky k velké společnosti. Kdybych měl začít nadávat na všechno, všechny a ještě pár věcí navíc, tak bych to mohl psát do alelujá. Proto raději vypíchnu jen pár "radostí".
Tak třeba místo pro parkování. Ano vím že je to neekologické jezdit do práce autem, že je určitě ekologičtější jezdit MHD (které je samozřejmě ekologické, i když nevím odkud se bere ekologická elektřina pro pohon trolebusů a tramvají, když se veřejně/neveřejně bojuje proti např. solárním panelům), ale potřebuji, každý den v pauze na oběd, vyvenčit své dvouapůlměsíční štěně a MHD bych tu cestu prostě časově nestíhal. A tady se dostáváme k denodenní radosti a tou je zaparkování auta na parkovišti po příjezdu z oběda. Chytré hlavy totiž napadlo, že když každé tři parkovací místa oddělí pásem trávy se stromečkem, tak se nám tady všem zase bude strašně líbit a budeme si připadat jako v parku. Opravdu nechápu podobné snahy o zušlechtění parkovacích míst, vždyť jsou to parkovací místa, ne snad? Překvapuje mě, že pobočka americké firmy nemyslí na místo pro parkovaní, přičemž v USA je ježdění autem do práce normální věcí.
Další věcí je neschopnost zaměstnavatele zařídit přístup nováčkům k počítači, na počítač se běžně čeká i několik týdnů, proto se teď udržuje strategie stále o nějaké PC žádat, aby bylo až nováček přijde. A pokud nastupujete na vyšší pozici a máte právo na notebook? Připravte se na několika měsíční čekání, které se může překlopit i v roky. Což mi v pc firmě připadá jako trošku zvláštní.
Celkově přístup k zaměstnancům je opravdu špatný, mám zkušenosti s prací ve Vodafone, což je taky velká firma a tam když něco člověk chtěl po HR, tak stačil telefon a vše bylo zařízené. Naproti tomu se mi v současném zaměstaní stalo, že zaměstnavatel zapoměl nahlásit pojišťovně změnu a domů mi přišla pokuta několik tisíc korun. Naštěstí jsem si to dokázal vyhádat, ale stálo mě to strašně moc úsilí a hlavně běhání za "slečnama" z HR, aby konečně něco začaly dělat.
Proto tedy z big firmy odcházím, jak se říká, krysy opouštějí potápějící se loď.

Sbohem, nebudeš mi chybět.

Sin City #5: Rodinný hodnoty

Zdravím vás, po trošku delší odmlce, u další recenze a opět je to kniha ze světa Sin City, tektokráte je na řadě pátý díl s názvem Rodinný hodnoty. A na příště slibuji, že už napíšu recenzi i na něco jiného než jen Sin City.

Nejdříve se koukneme na příběh, ten zfilmován nebyl, tudíž ho někteří z vás nemusí vůbec znát. Musím se přiznat, že příběh tohoto dílu byl pro mě ze začátku docela zmatený, Frank Miller se hodně často ve vyprávění přeskakuje z přítomnosti do minulosti a není těžké se v příběhu ztratit. Během několika následujících stránek se ale vše vysvětlí a mohl jsem si příběh dokonale užít.

Zkusím vám ho tedy trošku přiblížit. Hlavní postavou je Dwight McCarthy a jako jeho sidekick je zde Miho. Obě tyto postavy jsme mohli vidět v předchozích dílech jako jsou Velká tučná zabijačka a Ženská, pro kterou bych vraždil. Osobně mi tento přístup Franka Millera naprosto vyhovuje a postavám to dodává na reálnosti a hloubce.

Samotný příběh se točí kolem splacení dluhu Dwighta holkám ze starého města. Dwight se vydává zjistit vrahy jednoho z místních mafiánů a na pomoc si bere malou sladkou Miho. Hned v začátku je nakreslená i jedna velmi vtipná a zábavná scéna Dwighta s policistkou. Opravdu mě velmi pobavila a jsem rád, že se tam objevila, i když na příběh nemá žádný dopad.
Dwight se tedy vydáva do baru, kde se od místní běhny dozvídá podrobnosti o vraždě a začne pracovat na dopadení vrahů. Ti si jej nakonec najdou sami a pomalu se začne rozjíždět temná strana příběhu, kde se konečně dostane ke slovu, či spíše k činu, i Miho. Frank Miller si opět nebral servítky a vraždění a krve si užijete víc než dost.

Celé pozadí příběhu a důvod proč vlastně Dwight McCarthy vyšetřuje vraždu pro dámy ze Sin City se dozvíme skoro až na konci knihy a je víc než překvapivé. Do vyzrazení tohoto ale v příbehu nenajdete ani jeden náznak, proč tomu tak je, což knize strašně moc přidá na záhadnosti. Opravdu smekám klobouk před Frankem Millerem!

Nyní se již pomalu dostáváme ke kresbě. Po předchozím díle, s názvem Ten žlutý parchant, Frank Miller opět sáhnul po jeho typické černobílé kresbě, která je ale zase o něco propracovanější než v předchozích dílech. Některá políčka jsou opravdu mistrovská díla a hlavně ten pocit, kdy otevřete novou knihu a ucítíte tu vůni novoty a krásnou kresbu, stojí za to.

A pokud jsem u některých políček v předchozích dílech musel chvíli uvažovat, co je to vlastně nakresleno a z jaké perspektivy je pole myšleno, v tomto díle se mi to u žádného z nich nestalo. Jde vidět že Frank Miller se každým dílem v kresbě zlepšuje a více si s kresbou hraje.

Co je ale jedinou vadou na kráse celého dílu je jeho krátkost. Kniha má přibližně 130 stránek, což je i o 70 méně než u některých předchozích dílu. Na druhou stranu příběh a kresba opravdu stojí za to.
Když to sesumarizuji, kresba je opět perfektní, příběh je opravdu zábavný a zajímavý, tak nemám jinou možnost než dát absolutní hodnocení.

100%

A nakonec jsem si nechal tu nejlepší zprávu a tou je cena. Comics Centrum prodává vázanou knihu za 239,- Kč (link na eshop) a brožovanou za cenu 119,- Kč (link na eshop), což je neuvěřitelná cena! Opravdu jste se chlapi vytáhli, koupit 128 stránkový komiks za 119,- Kč je opravdu nádhera!

Foto365.cz

Jeden můj známý fotograf jménem mrrca se při novoroční opici uvázal tím, že když je sakra ten fotograf, nafotí každý den v roce jednu fotku a tu pověsí na, pro tyto účely vytvořenou, doménu foto365.cz.
No a jelikož máme 21. ledna, je na stránkách již 21 fotek. Zkuste se kouknout, fotky jsou opravdu zajímavé, spousta z nich má zvláštní atmosféru a i když jde vlastně jen o to, že člověk něco vyfotí, tohle se dá určitě označit jako umění.
Zkuste ho v jeho snažení podpořit a třeba napsat i komentář k fotkám co se vám líbí či naopak nelíbí. Bude určitě rád, ne mrrco?

http://www.foto365.cz

Zdrávím tě, kamaráde a určitě nezapomeň i na nějaké promo pro Evil City:)

Sin City #4: Ten žlutej parchant

Vítám vás u další recenze na knihu ze světa Sin City.
Dneska se podrobněji podíváme na čtvrtý díl série s názvem Ten žlutej parchant. Stejně jako u třetího dílu se i tento díl dočkal kompletního filmového zpracování. Opět se tedy nemusím bát nějakých spoilerů a hned vás seznámit s příběhem.
I když je toto čtvrtý díl série, první část příběhu se odehrává dlouho před prvním dílem. Hlavní ženskou postavou příběhu je Nancy Callahan, které je na začátku příběhu teprve jedenáct let. Samotný příběh začíná představením hlavní mužské postavy, Johna Hartigana, který má poslední den ve sluzbě a nemůže se dočkat až bude doma a dá si pořádný steak, který pro něj jeho žena večer připraví. Musí ale ještě udělat jednu věc a to zachránit malou Nancy ze spárů Roarka juniora, což je senátorův syn, který znásilňuje a vraždí malé holčičky.
Scéna v docích, kdy Hartigan usiluje o záchranu Nancy je opravdu hodně dobře napsaná a ještě lépe nakreslená. Haritganovi se nakonec Nancy podaří zachránit, ale jen za cenu svého života. Hartigan připraví Roarka juniora o obě jeho zbraně poté, co mu ustřelí ruku se zbraní a penis.

Jaké je ale překvapení, když se vzbudí na nemocničním lůžku a vedle něj stojí senátor Roark a sděluje mu, že ho klidně může zabít a pomstít tak to, že Hartigan udělal z jeho syna krypla a už nikdy mu jeho syn nedá syna. Roark se ale rozhodne Hartiganovi pomoci s jeho srdeční vadou, na kterou trpí. Dopřeje mu ty nejlepší doktory ve měste jen proto, aby ho nakonec viděl trpět když na něj Roark hodí znásilnění Nancy a vraždy ostatních holek, které Roark junior zavraždil.
Hartitganovi se pak před lůžkem zničeho nic obejví Nancy a slibí mu, že na něj nikdy nezapomene a bude mu každý týden psát. Hartigan se dlouhé roky brání obvinění, do kterých jej chce Roark starší namočit a sedí ve své cele, kde dostává každý týden slibovaný dopis od Nancy. Jeden týden ale dopis nedorazí, další také ne a John začíná mít o Nancy strach. Rozhodne se tedy ke všemu falešně doznat, aby se mohl dostat ven a najít Nancy a zkusit jí pomoci.
Dalé již ve zkratce. John opravdu Nancy najde, ale jsou přemožení žlutým parchantem, což je vlastně Roark junior, který se tak transformoval po náročných operacích. John se pak nakonec s Roarkem juniorem dostanou do křížku a jak to dopadne nechám v tajnosti. Jen snad můžu prozradit, že i když se to bude zdát jako klasický happy end, tak nakonec to tak nedopadne.

Příběh je tedy opět silný, tento mám opravdu rád a zdá se mi hned po Marvově eposu nejlepší, hlavně co do hloubky a dějových zvratů. Několikrát se vám bude zdát, že se Hartigan z dané situace nemůže dostat, ale Frank Miller vás vždy překvapí vyřešením bezvýchodné situace. Na pár políčkách se dokonce objeví Dwight v rozhovoru se Shellie, takže opět ta provázanost o které jsem již několikrát mluvil v dřívějších recenzích.

A nyní se pojďme podívat na kresbu. Největší změnou, oproti všem předchozím dílům, je použití třetí barvy na žlutého parchanta a na jeho krev. Tady musím vzdát Franku Millerovi opět hold, novou barvu do kresby zakomponoval perfektně a dává kresbě nový rozměr. Začínám mít pocit, že na co Frank Miller sáhne, se mění ve zlato. Díl od dílu se kresba liší a přitom zůstáva stále dobře patrný jeho nezaměnitelný styl.

Je čas na malou rekapitulaci. Sin City #4: Ten žlutej parchant je opravdu velmi povedený komiks, příběh je perfektní, kresba nemá chybu. Musím tedy, již podruhé v případě knihy ze světa Sin City, sáhnout k maximálnímu hodnocení. Sin City #4: Ten žlutej parchant tedy ode mě dostává plných 100% a zároveň moje doporučení jako jeden z nejlepších komiksů na trhu.

100%